Aspekty a specifika jazykové výuky malých dětí, příčiny dětské „mlčenlivosti“, netrpělivý rodič a když dítě neumí prodat své znalosti angličtiny

Občas se u rodičů setkáváme s otázkou, že jim dítě navštěvující angličtinu nechce doma nic anglicky říct a na otázku, co jste dnes dělali v angličtině odpoví buď „nic“ anebo v lepším případě ty komunikativnější sdělí, že si „jen“ malovali, zpívali anebo hráli nějaké hry. Rodiče pak na základě těchto projevů mívají pocit, že se dítě za vynaložené peníze mnoho nenaučilo.

„Mlčenlivost“ u dětí má obecně několik příčin:

Většina dětí v tomto věku prostě není komunikativní. Dítě ve věku 4-6 let s Vámi stěží povede delší souvislou konverzaci ve svém mateřském jazyce, je absurdní toto od něj očekávat v angličtině. Některé jsou málomluvné, jiné ne. Každopádně platí, že většina z nich jednak neumí (a proč by také měla?) své znalosti z angličtiny „předat dál“ a navíc nesdílí touhu svých rodičů komunikovat v domácím prostředí anglicky, kde je pro ně přirozené komunikovat česky. U dětí je nezanedbatelná spjatost jazyků s konkrétním prostředím, ve kterém se zrovna pohybují. Naopak ve třídě v hodinách angličtiny vědí, že se mluví anglicky a berou to jako samozřejmost. Mimochodem tento „návyk“ pohybovat se v prostředí s angličanem bude mít obrovský vliv na pozdější komunikaci v angličtině, kdy se dítě nebude tak moc ostýchat. Klasickým příkladem jsou dospělí, kteří umí základy, ale při komunikaci s rodilým mluvčím je zachvátí panika, mají nepopsatelný blok a nejsou schopni vytvořit základní jednoduchou frázi. Je to právě z toho důvodu, že mluvit, poslouchat a reagovat v angličtině pro ně nikdy nebylo přirozené, nikdy předtím to nezažili. Další věc, která s poslechem v angličtině přímo souvisí, že děti si navyknou nerozumět některým slovům, ignorovat to a snažit se pochopit celkový kontext projevu rodilého mluvčího. Naproti tomu, dospělý, který nepochytí jedno, dvě slovíčka je často ztracen a uniká mu celkový význam projevu.

Učit se cizímu jazyku je pro dospělého člověka náročná záležitost vyžadující velkou míru soustředění, trpělivosti, chuťi se učit a ve většině případů jde o nezábavnou činnost, nutné zlo. Je absurdní si myslet, že pro dítě je představa „učení se“ něčím lákavým. Dospělý je ještě schopen se ke studiu jazyka přinutit rozumově, protože ví že je to pro něj z mnoha důvodů užitečné či potřebné. U dítěte je to jinak. Nelze předpokládat, že dítě bude nadšeno představou hodinového sezení v lavici a bude se těšit jak se dnes naučí čtyři nové anglické předložky. Proto musíme být při výuce dětí VELMI vynalézavý, abychom je ošálili. Naší snahou je, aby si dítě vůbec neuvědomilo, že se učí. To že se nám podařilo děti přesvědčit, že vůbec nejde o učení ale jenom o hru, má bohužel druhořadý vedlejší efekt ve stěžujících si rodičích, kteří si časem začnou (stejně jako dítě) myslet, že v angličtině kromě hraní vůbec nic neděláme! Při výuce obecně využíváme tzv. metodu trojského koně, kdy se učíme nebo procvičujeme věci, které chceme my, ale které jsou zároveň zábavné z pohledu dítěte. Dítě pak, za jistých okolností a při dobrém rozpoložení (ne vždy), přijímá naši výuku, tu ale musíme zabalit do pro něj atraktivního obalu. To že si děti v hodinách malují, hrají hry, zpívají, apod. proto neznamená že by se neučili. Učí se nová slovíčka, větná spojení, především se pak učí naslouchat a rozumět, a reagovat na otázky učitele v angličtině, ale vždy jen a pouze formou hry. Ze stejného důvodu používáme i písničky. Ne že by nebylo hezké si občas s dětmi zazpívat, ale přeci jen je důležitější obsah než forma. Písničky se neučíme kvůli písničkám, ale zejména kvůli cvičení sluchu na „charakteristický zvuk“ cizího jazyka a procvičení výslovnosti. Je rovněž prokázáno, že se nová slovíčka v paměti mnohem lépe fixují, je-li jejich učení vázáno na jinou, nejlépe zábavnou aktivitu.

Většina rodičů neví jak z dítěte jeho vědomosti dostat. Slyšeli jsme o případu že si rodič vzal slovník a začal čtyřleté dítě přezkušovat! Tyto předpotopní metody biflování a opakování slovíček samozřejmě k úspěchu nevedou, je ale zřejmé, že v generacích rodičů, kteří se takto kdysi sami většinou s nevalnými výsledky učili jazyku, jsou nesmazatelně zapsány. 99% dětí při pokusu o nudné překládání slovíček zareaguje záporně a může si tak k učení cizího jazyka vypěstovat i trvale negativní vztah. Předně není v našem zájmu vypěstovat z dětí chodící slovníky s obrovskou slovní zásobou bez toho, že by tyto slovíčka uměli aktivně využívat. Za druhé: děti do jistého věku vůbec neučíme překládat z jednoho jazyka do druhého! To je naprosto kontraproduktivní a pro dítě matoucí! Většinu slovíček od nás děti znají jen anglicky, ne česky! Je tedy dost pravděpodobné, že díky tomu, že děti učíme slovíčka třeba pomocí obrázků, dítě na otázku rodiče „jak se řekne anglicky medvěd?“ nebude umět odpovědět. Odpovědi se spíš dočkáme ukážeme-li mu obrázek medvěda a zeptáme se ANGLICKY „What’s this?“, „How many bears are there?“, „What colour is it?“, „What can bears do?“, „What do bears eat?“. Učitel, který s dítětem dlouhodobě pracuje z něj tedy (narozdíl od rodiče) dokáže spíše dostat alespoň pasivní reakci, že dítě rozumí. Například použije příkazy „take a red pencil“ – dítě vezme červenou pastelku, „colour banana yellow“ – dítě vymaluje banán žlutě, „put the pencilcase in to the bag“ – dítě si schová pouzdro do aktovky, atd, atd, atd…S dětmi, které chodí delší dobu dále trénujeme reakci a odpovědi na otázky typu „what colour are apples?“, „what do horses eat?“, „do you like cheese?“, atd…tyto hry, cvičení a obrovské množství aktivit, které v hodinách používáme se ale těžko předávají a detailně popisují jako návod pro rodiče jak s dětmi daná slovíčka procvičovat. Navíc narozdíl od zcela nevhodného domácího přezkušování slovíček „podle slovníčku“ je k takovému procvičování hravou formou nutná aktivní znalost angličtiny, především pak kvalitní výslovnosti, abychom „procvičováním“ nezpůsobily více škody jak užitku…

Dále může jít skutečně o to, že některé děti jsou tzv. „slabší“ a nemají vyložený talent na jazyky. Ani v takovém případě se ovšem nejedná o zbytečně promrhaný čas, dítě ikdyž vypadá že nechce v angličtině ani doma anglicky komunikovat, alespoň poslouchá a zaznamenává slova a učí se je přijímat alespoň pasivně. Známe mnoho případů dětí, které začali reagovat až po delší době a poté začali velmi příjemně překvapovat. Navíc, je-li dítě na jazyky „tvrdší“, je pravděpodobné že mu budou činit potíže i na základní škole, a je to tedy o důvod víc navštěvovat kurzy angličtiny s předstihem a o to intenzivněji.

Nakonec někteří rodiče pod dojmem toho, že se dítě lépe učí cizím jazykům než dospělí, nabyli dojmu, že bude po roce angličtiny při 2 hodinách týdně plynně komunikovat. Tak úžasné schopnosti děti rozhodně nemají a podobná očekávání jsou zcela mimo realitu. Toho bychom snad dosáhli pouze při totální izolaci dítěte od mateřského jazyka v cizojazyčném prostředí po dobu min. 12 měsíců. Je nutné si uvědomit, že dítě navštěvující angličtinu 2x týdně po 40 minutách stráví za celý rok v anglicky mluvícím prostředí nějakých 45 hodin, tedy ani ne 2 celé dny za rok! Samozřejmě ideální by bylo vyučovat angličtinu třeba 4x týdně, což by zase bylo pro mnoho rodičů neúnosné z hlediska financí (každopádně od příští školního roku 2008/2008 nabídneme ambiciózním rodičům experimentální kurz 4x týdně na úrovních GRADE 2 a 3).

Závěrem prosíme rodiče o trpělivost, víme co děláme a proč to tak děláme. Díky naší specializaci právě na jazykovou výuku dětí dosahujeme (prokazatelně) špičkové úrovně (výsledky REVISION TESTU č. 1, resp. č. 2 z ledna 2008 se úspěšnost pohybuje mezi 94 až 100%)! Jedná se o děti 3. třídy ZŠ, které k nám docházejí čtvrtým nebo pátým rokem a používají učebnici určenou 5. třídám ZŠ WELCOME od Express Publ. U nás v jazykové škole Big Ben budeme děti vyučovat jak nejlépe umíme, ale našimi metodami jejichž správnost jsme si mimojiné měli možnost ověřit na semináři konaném speciálně pro lektory jazykové školy Big Ben. Tento seminář „Výuka dětí na 1. stupni ZŠ“, vedený celý v anglickém jazyce přednášejícím Mgr. Ondřejem Matuškou, byl rovněž akreditovaný Ministerstvem školství MŠMT č.j. 4188/2007-25-53.

Abychom předešli zbytečným obavám některých rodičů o správnost našich vzdělávacích metod, bude od 1.semestru školního roku 2008/2009 probíhat videodokumentace z výuky, a rodiče si tak na základě sestřihů přímo z hodiny angličtiny budou moci udělat lepší představu o tom, jak výuka probíhá a jakého pokroku dítě dosáhlo. Tyto videosestřihy budou k dispozici na DVD, výhledově je chystáme promítat ve vstupní hale na širokoúhlé obrazovce. Předpokládáme, že budeme první jazykovou školou, která nabídne rodičům podobný servis.

To, že vaše děti navštěvují jazykovou školu svědčí o tom, že chápete význam jazykového vzdělání. Je to velmi moderní a moudrý přístup a my jej velmi oceňujeme. Respektujte prosím naši odbornost a naše vyučovací metody. My se, kromě úsilí o co nejlepší výuku vašich dětí pokusíme uspokojit i vaši touhu po informovanosti o jejím průběhu. Váš i náš cíl je stejný a jen při spolupráci a vzájemném respektu jej dosáhneme snadněji a s lepší kvalitou. Váš BIG BEN